O soužití psů a lidí
Tak a jsem tu s dalším článkem o soužití pejsků a nás lidiček. Každý si rád hrajeme a
to dokonce a možná také samozřejmě i pejsci. Pro ně to sice není hra v pravém slova
smyslu,ale i děti si hrají aby se něco nového naučily a rozvinuly své schopnosti a
dovednosti. Stejné to je i u pejsků.
Naším úkolem je zajistit pejskovi bezpečí i při této činnosti. Hračky, které chceme
svému čtyřnohému příteli pořídit si proto před samotným nákupem a odnesením domu
pořádně zkontrolujeme. Také je příhodné zjistit,zda zrovna tato hračka je vhodná
pro našeho psíka. Není na škodu hračku prověřit i různým taháním či ohýbáním, ale
kousat ji opravdu nemusíte. Hlavně musíte zkusit všechny spoje, jestli opravdu drží.
Pokud hračka obsahuje nějaké části z umělé hmoty, je zapotřebí zkusit, zda se někde
nenachází nějaká ostrá hrana. Pokud je hračka ve tvaru nějakého panáčka, musí mu očička
držet opravdu pevně, pejsek by je mohl snadno odkousat a pak i spolknout. Pokud je to
hračka gumová, zkusíme zda není moc jednoduché něco odtrhnout,odlomit či se jinak nede-
formuje při tahání. Také u gumových hraček je dobré zjistit, zda kousáním se z gumy
neuvolňují nějaké škodlivé látky. Bývá to napsáno na cedulce nebo se můžem zeptat
prodejce.
Pokud už nějakou hračku máme, je nutné ji kontrolovat a pokud je nějak poničená, tak ji
vyhodit a nahradit hračkou jinou nebo novou. U hraček gumových pískacích je nutné
hlídat hlavně ono pískátko, rádo se po nějaké době uvolňuje a úplně nejraději končí
v pejskových útrobách. Pokud máme štěňátko, musíme mu pořídit hračky obzvlášť bezpečné,
protože v době růstu zoubků pejsek bude vše kousat a snažit si ulevit od bolesti. Jedni
majitelé dokonce říkali, že jim jejich mazlíček tajně chodil do koupelny pro prádlo, ale
jen některé lepší kousky, a v těch pak oni nacházeli jeho mléčný chrup. Můj pes kousal
kabát na kterém měl spát a uzel, který jsem mu koupila na hraní. Zub jsem ale bohužel
nenašla žádný.
Každopádně naprosto nevhodné je dávat pejskovi naše použité oblečení či obuv. Věřte,že
pejsek nerozezná nové od starého. Já mu ten kabát povolila, ikdyž radostí jsem opravdu
neskákala jen proto, že Gorýsek bydlel venku a na jiné oblečení se tedy opravdu nedostal.
Dokonce ho ani nenapadlo stáhnout si nějaké ze šňůry pokud tam viselo, ale váš pejsek
může mít jiný názor. Další nevhodná hračka je klacík. Ano, čtete dobře. Klacek v příro-
dě nalezený je naopak velmi nebezpečná hračka. Některým pejskům to ale opravdu vysvětlit
při nejlepší vůli nelze. Kamarád má moc krásnou fenečku dobrmana Satynku. Jednou jsem
byla se Satynkou na procházce a jak už to bývá, donesla mi klacek. Dlouhý pevný klacek.
Položila mi ho k nohám a štěkotem a poskakováním okolo se dožadovala, abych jí ho hodila.
Po chvilce jsem svolila a klacek jí hodila. To se opakovalo ještě několikrát až do té
nepříjemné nehody. Hozený klacek se nešikovně odrazil a Satynka naň s otevřenou tlamičkou
naběhla. Ten hrozný bolestný výkřik si pamatuji dodnes. Naštěstí jsem zachovala alespoň
z části chladnou hlavu a dokud jsem ještě přemýšlela,tak jsem ji zavolala k sobě. Satynka
je perfektně vycvičená a je to pes, se kterým bych se nebála nechat svoji holčičku ani
o samotě. Proto se ohlédla a pomalinku se vydala na cestu ke mně. Když jsme k sobě koneč-
ně dorazily, měla tlamičku plnou krve a protože bylo i dost horko, tak měla krev i na
prsou a předních nohou, jak dýchala s vyplazeným jazykem. Protože ani jedna nesneseme
moc velké horko a ještě na přímém slunci,měla jsem s sebou v lahvi vodu. Okamžitě jsem
Satynce otevřela tlamu a vodou jí vnitřek opláchla, abych se podívala, co se to vlastně
stalo. Chvilku to trvalo, ale nakonec jsem zjistila, že si fenečka propíchla jazyk oním
klackem naskrz. Ano, mohla jsem jí klidně koupit naušnici a mohla ji v tlamičce nosit,
páč tenkrát to bylo dost moderní. Když jsme se obě vzpamatovaly z prvotního šoku, vydaly
jsme se na cestu domů. Měla jsem v plánu najít její očkovák a vydat se za veterinářem.
Cestou dom jsem potkala známého, který měl doma pejsky dva. Nejdřív, když nás viděl se
vylekal, že se Satynka pomátla a někoho pokousala a já že ji vedu v šoku na veterinu
pro potvrzení. Byla jsem prý bělejší než čerstvě padlý sníh. Když jsem mu však vylíčila
onu příhodu, tak se k fence sklonil a kouknul jí do huby, páč si v tu chvíli, narozdíl
ode mne, uvědomil, že jí mohl kousek dřeva zůstat v jazyku. Nic takového se naštěstí
nestalo. Prý čistá práce, jak od profesionála. Abych to zkrátila, Satynka je v naprostém
pořádku a druhý den po onom incidentu se opět dožadovala hození klacku. U vetíka byla
s mamkou mého přítele a dostala jeden prášek antibiotik, prý pro jistotu. Dodnes si však
ze mne utahují, zda bych jim neudělala dirku na náušnici. Nikdo mi ovšem nic nezazlívá,
ačkoliv jsem si myslela, že to tak bude.
Nechci vás vystrašit, jen vás chci upozornit na věci, které se opravdu mohou stát i vám.
Vážně si nenalhávejme, že nám se nic takového stát nemůže, to jsem si myslela i já,
dokud na mne nekoukal smutnýma očíčkama pejsek, kterému jsem nevinně hodila klacek.