Pokračování o pořízení pejsánka
27. 11. 2008
A máme tu pokračování k pořízení si pejsánka. Možná jsem se o tom již minule zmínila,ale nesmíme zapomenout na "povinnou" výbavu.
Ano,pejsek bude potřebovat obojek a vodítko. Nezapomínejme,že dnes již ve valné většině měst naší republiky,a nejen u nás,je
venčení pejska tzv. navolno zakázáno a pokutováno. Jenže vybrat ty správné pro pejska není jen tak. Posledním hlediskem tohoto
výběru by mělo být,jak se nám líbí a jestli se nám bude hodit k lodičká a kabelce či maskáčům. Hlavní je,aby obojek pejskovi nepřekážel.
Nesmí mu být moc volný,což se dá vyřešit posunutím o jednu dírku nebo šikovným tatínkem,který nám do oboječku tu jednu dírku pomocí
hřebíku a kladiva udělá,protože hafík má příští měsíc narozeniny a obojek, hezčí je koupen a uložen a čeká na předání. Ale
hlavně nesmí pejska škrtit. Měli bychom vybírat také obojky,které se k tomu našemu plemenu hodí. Určitě nekoupíme uzounký řetízkový
obojek chrtovi či rotvajlerovi,kterým patří obojky širší,aby zbytečně nedráždily jejich citlivé krky.V lepších obchodech nám rádi
poradí a většinou i navrhnou výměnu,pokud pejskovi z udaných důvodů nebude. Stejně bychom měli vybírat i vodítka. Dokážete si představit
silné asi 1cm v průměru široké vodítko na čivavě? Chudák malá. A co představa mastifa na 0,3cm v průměru širokém vodítku? Obě představy
jsou jistě přinejmenším velmi úsměvné,leč i nebezpečné. Čivavu strhnem a mastif nám uteče. Když už se dostanem za tento "problém",musíme
vyřešit,na čem a kde bude pejsek spinkat. U domečku a velkého a otužilého plemene,je nasnadě bydlení hafíka venku v kotci. Tam pořídíme
dostatečně velkou boudu,vystelem slámou nebo starým oblečením,které pokud možno oblečení už dávno nepřipomíná,nebo můžeme pejskovi
koupit jeho vlastní deku. Pokud máme mladšího sourozence,měli bychom ho naučit,že tato deka je jen pejska a on si s ní hrát nesmí a
neměl by ji z boudy ani vyndavat. Pokud máme byt a nebo se rozhodnem,že náš miláček s námi bude sdílet nějaké místnosti v baráčku a bude
zde i spát,musíme mu zajistit místo,kde bude mít svůj klid a kam se bude moci uklidit,pokud nás už bude mít plné zuby a samozřejmě tam
musíme dát nějakou podložku,deku nebo mu koupit pelíšek. A nebojte,až pejska domu dovedete a ukážete mu místo,kde podle vás bude v
"bezpečí" je na 90% jisté,že pejsek si místo změní a uklidí se někam jinam. Berme to v klidu a nesnažme se mu vnutit místo předchozí,
pes sám vycítí a ví,kde mu bude dobře. Tak,máme obojek,vodítko a místo. Teď se vrhnem na misky. Přece mi nebudete chtít namluvit,že
zrovna váš miláček se naučí jíst z talíře a ještě příborem :-) . Co říct k miskám? Z vlastní zkušenosti ke štěňátkům nedoporučuji
misky plastové,dělají je nějaké nekvalitní,vůbec nevydrží útoky psích zoubků,zvlášť,když se pejsek přezubuje. Náš pejsek bydlel venku
a v této době sloužil jako efektivní drtič všeho od plastů po dřevo do krbu,nadělal krásné třísky a to se to pak topilo. Pokud bude štěňátko
živější,chtělo by to misky kameninové,které můžem rozbít my,když nám upadne na zem nebo plechové-nerezové nejlépe s protiskluzovými body.
Nesmíme však zapomenout ani na misku na vodu. Já tenkrát koupila misky tři a jednu jsme dostali a do roka a půl se opravdu hodily. Tím
ovšem netvrdím,že máte koupit deset misek a rodičům tvrdit,že nikdo nikdy neví,zda se náhodou nebudou hodit. Já bydlela na vesnici,jestli
se to tak ještě dnes nazývá a tam opravdu zverimex není dodnes.Jdem dál.Velikost misky volíme také podle velikosti plemene,protože miska
určená pro yorkšírky se moc nehodí pro bernardýna. Ale s tím nám také poradí prodavač,pokud si nebudem stoprocentně jisti. Vždy je lepší
si nechat poradit od zkušenějšího či odborníka. Ve výbavě by nám neměl chybět ani košík. Ježiš,proč s tím otravuje,jako bych vás slyšela.
Jenže si uvědomte,že pokud na košík navyknete mladého psa,nebudete pak mít problém,pokud zjistíte,že váš pejsek ho opravdu potřebuje.
Pravidla jsou stejná jako u předchozích výběrů. Košík musí pejskovi sedět,nesmí ho nikde tlačit a neměl by si ho umět a moct sundat,kdykoliv
si zamane. To je vaše práce. U dlouhosrstých plemen obzvláště nesmíme zapomenout ani na různě druhy hřebenů a vyčesávadel,ikdyž občas učísnout¨
potřebuje i pejsek krátkosrstý. Určitě ne každý z vás má i několik tisíc navíc,které by mohl postrádat v případě,že se rozdodne,že svého psa
česat nebude,protože od toho jsou přece psí salony. Hloupost,není pro psa nic příjemnějšího a s majitelem sbližujícího jako když ho vyčešete,
zbavíte odumřelé srsti a ještě ho přitom krásně podrbete. Salony nezatracuji,pro zlepšení fazony pejska jdoucího na výstavu,jsou někdy nezbytné,
zvlášť pokud se jedná o vystavovatele začátečníka. Stejné to je i se šampony,tedy pro nás. Neznám moc pejsků,kteří by si lebedili při mytí
šamponem,ale zrovna ten váš si to může zamilovat. To mu nemůžete odepřít. Šamponů pro psy je na trhu nepřeberné množství,většinou se rozlišují
podle druhu,barvy nebo délky srsti. Zase se zeptejte,já svého psa koupala jen jednou a navíc bez šamponu,takže v tomhle osobní zkušenost
opravdu nemám a nabídnout nemohu.Pokud si troufnete,pořiďte si i nůžky na zastřižení drápků,ale podle mne je lepší,když to udělá veterinář.
Má na to školu a tak je málopravděpodobné,že nám pejska střihne do lůžka. Pokud se vrátím do minulosti,tak já psovi jen zastřihávala srst
v letních měsících a jednou v zimě,když si serval kus drápu. Drápy jsem nechala stříhat pouze a jen u vetíka. Málem bych zapomněla. Každý pejsek,
i ten starší si potrpí na nějakou hračku. Pro některá plemena jsou však ty pískací víc než nevhodná,tak na to pozor. Každá psí hračka musí
v první řadě být bezpečná,nemít ostré hrany a nesmí se štípat na kousky. Pokud se něco takového stane,tak ji ihned musíme vyhodit a nahradit
hračkou jinou. U hraček pískacích musíme kontrolovat,zda ono pískátko pevně drží tam,kde má. Jinak ho raději vyndáme a hračku pejskovi vrátíme
opravenou na hračku žvýkací. Pokud pejsek pískátko nějakým nedopatřením přece jen spolkne,měli bychom co nejrychleji navštívit vetíka. Naprosto
nevhodnou hračkou jsou kameny. Někteří třeba budete namítat,že váš hafík je víc než nadšený,když na procházce honí a přežvykuje kameny,ale mysleme
na jeho chrup stejně jako na zažívací ustrojí. Další nebezpečnou hračkou jsou klacíky a dřívka. Jasně,psala jsem,že náš pes jich rozcupoval několik
koleček,ale to nebylo plánované,dřevo bylo venku a bohužel uskladněno hned vedle jeho boudy. Dřevo a to i klacík se může štípat a ony třísky se
pejskovi mohou vrazit do dásně,mezi zuby,do patra či jazyku nebo je může spolknout a pak je opět ohrožen jeho zažívací trakt. Z osobní zkušenosti
vím,že není horší pohled než na psa,kterému jste s radostí hodili klacík a on se k vám vrátil bez něj,ale s dírou v jazyku,do které by se vešla
větší naušnice i se svojí sestrou. Naštěstí to tenkrát byl čistý řez a po vyčištění rány a její desinfekci a následném pětidením braní antibiotik
byla fenečka v naprostém pořádku. Dnes je z ní krásná dobrmaní dáma s vybranými způsoby a jizvou na jazyku,ovšem naštěstí bez bolesti a jizvy
na duši.
Ano,pejsek bude potřebovat obojek a vodítko. Nezapomínejme,že dnes již ve valné většině měst naší republiky,a nejen u nás,je
venčení pejska tzv. navolno zakázáno a pokutováno. Jenže vybrat ty správné pro pejska není jen tak. Posledním hlediskem tohoto
výběru by mělo být,jak se nám líbí a jestli se nám bude hodit k lodičká a kabelce či maskáčům. Hlavní je,aby obojek pejskovi nepřekážel.
Nesmí mu být moc volný,což se dá vyřešit posunutím o jednu dírku nebo šikovným tatínkem,který nám do oboječku tu jednu dírku pomocí
hřebíku a kladiva udělá,protože hafík má příští měsíc narozeniny a obojek, hezčí je koupen a uložen a čeká na předání. Ale
hlavně nesmí pejska škrtit. Měli bychom vybírat také obojky,které se k tomu našemu plemenu hodí. Určitě nekoupíme uzounký řetízkový
obojek chrtovi či rotvajlerovi,kterým patří obojky širší,aby zbytečně nedráždily jejich citlivé krky.V lepších obchodech nám rádi
poradí a většinou i navrhnou výměnu,pokud pejskovi z udaných důvodů nebude. Stejně bychom měli vybírat i vodítka. Dokážete si představit
silné asi 1cm v průměru široké vodítko na čivavě? Chudák malá. A co představa mastifa na 0,3cm v průměru širokém vodítku? Obě představy
jsou jistě přinejmenším velmi úsměvné,leč i nebezpečné. Čivavu strhnem a mastif nám uteče. Když už se dostanem za tento "problém",musíme
vyřešit,na čem a kde bude pejsek spinkat. U domečku a velkého a otužilého plemene,je nasnadě bydlení hafíka venku v kotci. Tam pořídíme
dostatečně velkou boudu,vystelem slámou nebo starým oblečením,které pokud možno oblečení už dávno nepřipomíná,nebo můžeme pejskovi
koupit jeho vlastní deku. Pokud máme mladšího sourozence,měli bychom ho naučit,že tato deka je jen pejska a on si s ní hrát nesmí a
neměl by ji z boudy ani vyndavat. Pokud máme byt a nebo se rozhodnem,že náš miláček s námi bude sdílet nějaké místnosti v baráčku a bude
zde i spát,musíme mu zajistit místo,kde bude mít svůj klid a kam se bude moci uklidit,pokud nás už bude mít plné zuby a samozřejmě tam
musíme dát nějakou podložku,deku nebo mu koupit pelíšek. A nebojte,až pejska domu dovedete a ukážete mu místo,kde podle vás bude v
"bezpečí" je na 90% jisté,že pejsek si místo změní a uklidí se někam jinam. Berme to v klidu a nesnažme se mu vnutit místo předchozí,
pes sám vycítí a ví,kde mu bude dobře. Tak,máme obojek,vodítko a místo. Teď se vrhnem na misky. Přece mi nebudete chtít namluvit,že
zrovna váš miláček se naučí jíst z talíře a ještě příborem :-) . Co říct k miskám? Z vlastní zkušenosti ke štěňátkům nedoporučuji
misky plastové,dělají je nějaké nekvalitní,vůbec nevydrží útoky psích zoubků,zvlášť,když se pejsek přezubuje. Náš pejsek bydlel venku
a v této době sloužil jako efektivní drtič všeho od plastů po dřevo do krbu,nadělal krásné třísky a to se to pak topilo. Pokud bude štěňátko
živější,chtělo by to misky kameninové,které můžem rozbít my,když nám upadne na zem nebo plechové-nerezové nejlépe s protiskluzovými body.
Nesmíme však zapomenout ani na misku na vodu. Já tenkrát koupila misky tři a jednu jsme dostali a do roka a půl se opravdu hodily. Tím
ovšem netvrdím,že máte koupit deset misek a rodičům tvrdit,že nikdo nikdy neví,zda se náhodou nebudou hodit. Já bydlela na vesnici,jestli
se to tak ještě dnes nazývá a tam opravdu zverimex není dodnes.Jdem dál.Velikost misky volíme také podle velikosti plemene,protože miska
určená pro yorkšírky se moc nehodí pro bernardýna. Ale s tím nám také poradí prodavač,pokud si nebudem stoprocentně jisti. Vždy je lepší
si nechat poradit od zkušenějšího či odborníka. Ve výbavě by nám neměl chybět ani košík. Ježiš,proč s tím otravuje,jako bych vás slyšela.
Jenže si uvědomte,že pokud na košík navyknete mladého psa,nebudete pak mít problém,pokud zjistíte,že váš pejsek ho opravdu potřebuje.
Pravidla jsou stejná jako u předchozích výběrů. Košík musí pejskovi sedět,nesmí ho nikde tlačit a neměl by si ho umět a moct sundat,kdykoliv
si zamane. To je vaše práce. U dlouhosrstých plemen obzvláště nesmíme zapomenout ani na různě druhy hřebenů a vyčesávadel,ikdyž občas učísnout¨
potřebuje i pejsek krátkosrstý. Určitě ne každý z vás má i několik tisíc navíc,které by mohl postrádat v případě,že se rozdodne,že svého psa
česat nebude,protože od toho jsou přece psí salony. Hloupost,není pro psa nic příjemnějšího a s majitelem sbližujícího jako když ho vyčešete,
zbavíte odumřelé srsti a ještě ho přitom krásně podrbete. Salony nezatracuji,pro zlepšení fazony pejska jdoucího na výstavu,jsou někdy nezbytné,
zvlášť pokud se jedná o vystavovatele začátečníka. Stejné to je i se šampony,tedy pro nás. Neznám moc pejsků,kteří by si lebedili při mytí
šamponem,ale zrovna ten váš si to může zamilovat. To mu nemůžete odepřít. Šamponů pro psy je na trhu nepřeberné množství,většinou se rozlišují
podle druhu,barvy nebo délky srsti. Zase se zeptejte,já svého psa koupala jen jednou a navíc bez šamponu,takže v tomhle osobní zkušenost
opravdu nemám a nabídnout nemohu.Pokud si troufnete,pořiďte si i nůžky na zastřižení drápků,ale podle mne je lepší,když to udělá veterinář.
Má na to školu a tak je málopravděpodobné,že nám pejska střihne do lůžka. Pokud se vrátím do minulosti,tak já psovi jen zastřihávala srst
v letních měsících a jednou v zimě,když si serval kus drápu. Drápy jsem nechala stříhat pouze a jen u vetíka. Málem bych zapomněla. Každý pejsek,
i ten starší si potrpí na nějakou hračku. Pro některá plemena jsou však ty pískací víc než nevhodná,tak na to pozor. Každá psí hračka musí
v první řadě být bezpečná,nemít ostré hrany a nesmí se štípat na kousky. Pokud se něco takového stane,tak ji ihned musíme vyhodit a nahradit
hračkou jinou. U hraček pískacích musíme kontrolovat,zda ono pískátko pevně drží tam,kde má. Jinak ho raději vyndáme a hračku pejskovi vrátíme
opravenou na hračku žvýkací. Pokud pejsek pískátko nějakým nedopatřením přece jen spolkne,měli bychom co nejrychleji navštívit vetíka. Naprosto
nevhodnou hračkou jsou kameny. Někteří třeba budete namítat,že váš hafík je víc než nadšený,když na procházce honí a přežvykuje kameny,ale mysleme
na jeho chrup stejně jako na zažívací ustrojí. Další nebezpečnou hračkou jsou klacíky a dřívka. Jasně,psala jsem,že náš pes jich rozcupoval několik
koleček,ale to nebylo plánované,dřevo bylo venku a bohužel uskladněno hned vedle jeho boudy. Dřevo a to i klacík se může štípat a ony třísky se
pejskovi mohou vrazit do dásně,mezi zuby,do patra či jazyku nebo je může spolknout a pak je opět ohrožen jeho zažívací trakt. Z osobní zkušenosti
vím,že není horší pohled než na psa,kterému jste s radostí hodili klacík a on se k vám vrátil bez něj,ale s dírou v jazyku,do které by se vešla
větší naušnice i se svojí sestrou. Naštěstí to tenkrát byl čistý řez a po vyčištění rány a její desinfekci a následném pětidením braní antibiotik
byla fenečka v naprostém pořádku. Dnes je z ní krásná dobrmaní dáma s vybranými způsoby a jizvou na jazyku,ovšem naštěstí bez bolesti a jizvy
na duši.